Myslivecké sdružení Nivka – Semetín, bylo zaregistrováno
Ministerstvem vnitra České republiky dne 12. 8. 1992 panem
Rostislavem Machalou. Pan Rostislav Machala vykonává také funkci
předsedy sdružení. Plocha příměstské honitby Vsetín - Semetín
je 806 hektarů.
Ještě v 17. století bylo Valašské povodí Bečvy z 90ti
procent zalesněno. Hostýnské a Vsetínské vrchy jsou dosti strmé
a již od pradávna se zde sedlákům moc nedařilo. Práce
v hornatém terénu byla vždy více namáhavá. Předkové však
byli pilní a i přes nepřízeň krajiny se snažili každou možnou
plochu nějak obdělávat. Když už ne jako pole, tak alespoň jako
pastviny a louky. Obyvatelé těchto krajů při touze zvětšit své
polnosti těžili dřevo, které používali na na stavbu svých
domů a jako palivo. A proto začátkem 19. století lesnatost
poklesla až na polovinu.
S příchodem
průmyslové revoluce se poměry hodně změnily. Ceny různých
plodin klesly. Drobným rolníkům se nevyplácelo vysazovat plodiny,
které se prodávaly za nízké ceny. Zemědělci byli většinou v
obživě samostatní. Na ostatní zboží, které potřebovali,
si vydělávali prodejem produktů živočišného a rostlinného
původu a také řemeslných výrobků. Sedláci na polích dřeli
od rána do večera. A v těchto nuzných terénních podmínkách
brzy zjistili, že tato práce není efektivní. A proto se
začaly do svahů a kopců v hojnosti vysazovat lesní porosty.
V těchto
podmínkách hospodaření se po dlouhou dobu dařilo menším druhům
zvěře, užitkové i škodlivé. Díky drobným políčkům,
hojnosti potravy a životnímu stylu bylo možné v lesích
Semetína spatřit zástupce zvěře srstnaté i pernaté. Mezi
zástupce užitkové zvěře tu byli spárkatí – parožnatí
(srnčí), malé počty zvěře černé (prasata divoké). Na polích,
lukách a v lesích bylo možné zahlédnout bažanty,
koroptve, holuby, hrdličky, kvíčaly a zajíce. Okolí vodních
toků a rybníků obydlovaly divoké kachny. V těchto končinách
byly domácími také drobné druhy škodné zvěře. Velké
druhy škodné (vlci, medvědi) se zde objevovaly jen velmi
zřídka. V lesích, na lukách, na polích i v okolí řek
a potoků si škodná také přišla na své.
Zejména
statkáři často bědovali nad vybíleným kurníkem, který v noci
navštívila liška, kuna, lasice, tchoř či jezevec. Nebo také
plašili dravce, zejména jestřáby a káňata, kteří slétali
z nebes a trhali jim drůbež. Mezi škodnou zvěř patří i
kočky divoké, veverky, vydry, ondatry, krahujci, poštolky, motáci,
puštíkovití, volavky popelavé, vrány, straky, sojky a kavky,
kteří vytvářeli rozmanitost fauny.
V současné
době se v honitbě Semetína vyskytuje podobný výčet zvěře,
jaký byl v minulosti. Bohužel se však změnily počty této
zvěře a také přibyly některé druhy zvěře nepůvodní. Do lesů
v okolí se v poslední době stěhují daňci, jeleni.
Setkáváme se zde i s velkými počty černé, která často
devastuje úrodu zemědělců.
V našich zeměpisných šířkách jsou původní lesy
jedlo-bukové, mezi nimi taky mnoho dalších druhů stromů
například modříny, habry, břízy v menším počtu lípy,
jasany a vrby. V současnosti se však setkáváme s vysazováním
rozsáhlých lesů smrkových - monokultur. Tyto smrkové monokultury
jsou pro tuto oblast nevhodné. Zejména proto, že kořenový systém
smrku je mělký a je náchylný k sesuvům půdy, vývratům a
polomům. Smrkové monokultury také značně působí na okyselování
půdy.
Ne všechny zážitky jsou však při našich cestách přírodou
příjemné. Se smutným povzdechnutím procházíme kolem
černých skládek, odpadků a odhozených pneumatik. Také se
brodíme blátem na lesních cestách, které jsou rozježděné od
čtyřkolek a motocyklů.
V lesích honitbách vznikají též nedovoleně tratě cyklistů
a motorek. Také mnohým návštěvníkům lesa je potřeba
připomenout, že se v lese chováme tiše s ohledem na
jeho obyvatele. Odměnou nám poté může být i možnost vidět
plaché tvory žijící kolem nás.