Pověst o Křížovém
Místní pověsti
na Valašsku vznikaly ze vzpomínek lidu na některou významnější
místní nebo okolní událost. Časem se jejich děj měnil podle
fantazie vypravěčů, ale skutečné jádro vyprávění zůstávalo
zachováno. Valach člověk lesů a hor viděl ještě dlouho ve svém
přírodním prostředí plno tajemných nadpřirozených bytostí,
sil čistých i nečistých. To vše plnilo jeho mysl a
pronikalo do jeho vyprávění. I v Jablůnce si lidé vyprávěli
o hastrmanovi, který byl usazen náhonu u mlýna na Papírni
nebo v tůni na rozcestí do Ratiboře. Tam prý dokonce potopil
i vozku s kočárem. Nejedna dívka se na Bečvě utopila, když
dosahovala na barevné pentličky. Přejděme však od pověr a
pohádek pověstem.
Ještě dlouho poté kdy v jiných
moravských krajích se již ujalo křesťanství, na odlehlých
valašských horách se stále udržovalo pohanství. Lidé tu
zůstávali věrni své staré víře a potají se scházívali ke
slavnostem letního slunovratu. Na nejvyšších temenech kopců
zřizovali obětiště a tam v nejdelší den roku obětovali chleby
a úlitbu (modlitbu) svým pohanským bohům. Slavnost trvala vždy
až do rána příštího dne. Vzpomínka na tyto události zůstává
až do dnešní doby jako svatojánské ohně. Nejpamátnější
hora, na níž se konaly takové slavnosti letního slunovratu, byl
Radhošť. Když však naši věrozvěstové Cyril a Metoděj zbořili
sochu Radegasta, stáhli se starověrci do hor a tam potají
vykonávali slavnosti dál. Na jih od Jablůnky ční vysoký
homolovitý kopec. Také zde u jeskyně se starověrci scházeli. Při
jedné ze zakázaných slavností byli přepadeni krajským správcem
s družinou. Došlo k tuhému boji, při kterém bylo
několik lidí zabito, mnoho zraněno a zbytek starověrců byl
rozehnán. Jejich obětiště na vrcholu kopce bylo rozkopáno a
zničeno. Na jeho místě byl vztyčen vysoký dřevěný kříž
jako symbol vítězného křesťanství. Podle tohoto kříže začali
lidé kopci říkat Křížový.
Také se vypráví, že uvnitř
kopce je spousta děr (pískovec). Když prý nahoře někdo
hodí do některé z nich kačenu nebo husu vyplave na Bečvě.